Den Země
23.4.2020
Velká vatikánská oslava 50. výročí Dne Země
Událost, která znamená definitivní svár (od svařovat) mezi ekologickými světovými lobby, eugenickými společnostmi a Svatým stolcem. Tento den by měl být památný jako už několikátá manifestace zvláštních rysů tohoto pontifikátu.
Oslavovalo se 50. výročí ustanovení Dne Země, které letos spadá do zvláštního období ve znamení koronaviru. Jelikož náměstí jsou uzavřena, pořadatelé se uchýlili k multimediálnímu 12 hodinovému maratonu pod titulem #OnepopleOneplanet (Jeden lid, jedna planeta), kterého se účastnila vatikánská média (především Vatican News) a TV2000 - vysílač italské biskupské konference. A nejen to: jelikož den připadl na středu, věnoval papež František tomuto dni středeční generální audienci a přerušil tak cyklus, který právě probíhá. Tak oznámil dosud neslýchané a diskutabilní „hříchy proti zemi“. Ještě zajímavější je význam a náboženský horizont, v němž byla citována Hypotéza Gaia (řecká bohyně Země): jde o ideu, že země je živý organismus, který reaguje na agrese a také se mstí.
Motivem, proč je tomuto výročí věnována taková pozornost, je také skutečnost, že tomuto Dni Země je věnována také Bergogliova encyklika Laudato Si´, která se objevila před pěti lety. Naplňuje se tak integrace mezi určitým kato-ekologismem, který prosazuje především osobně papež, a mezi hnutími, která stojí za Dnem Země.
Je zajímavé vědět, jak se taková věc skutečně a efektivně rodí. Vatican Nevs to definuje jako hnutí zrozené zdola, den po jedné námořní naftové nehodě, která 22. dubna 1970 vyvolala manifestaci 20 milionů Američanů.
Bohužel věci se měly ve skutečnosti poněkud jinak. I když je pravda, že v USA již existovala různá aktivní hnutí v oblasti prostředí, především kvůli velmi špatné atmosféře ve velkých městech, jejich konvergence do politického hnutí přišla „shora“, především od dvou protagonistů: (demokratického) senátora Wiskonsian Gaylorda Nelsona a miliardáře Hugha Mooreho. Ten první byl přesvědčený ambientalista, určitý typ prapředka Al Gore, druhý směroval americkou politiku do oblasti kontroly porodnosti.
Byl to právě Hugh Moore již v 50. letech minulého století, který zplodil obraz „demografické bomby“, která se pak proslavila díky knize biologa Paula Ehlicha. Tentýž Hugh Moore ještě nastolil slogan, který dává Dni Země definitivní perspektivu: „Znečišťující populace“. Tím se ekologistické hnutí zasnoubilo s hnutím kontroly porodnosti a obě hnutí jsou dědici Eugenických společností zplozených v USA na konci osmdesátých let minulého století.
Od té doby hnutí antinatalisté a ambientalisté - od Seria Clud po Worldwatch Institut, od Planned Parenthood po Zero Population Growth mluví společnou řečí především díky velkodušným částkám od velkých amerických fundací.
V těchto 50 letech síly, které stojí za Dnem Země, nejen rozředily svou identitu, ale enormně vzrostly a okupovaly klíčové pozice v mnoha vládách, počínaje USA, převzaly kontrolu nad OSN a tím nabyly světových rozměrů.
V posledních arciť smutných létech okupovaly Vatikán, jak jsme již mnohokrát doložili. Když mluví o ochraně prostředí, nemají ani v nejmenším na mysli péči o stvoření z křesťanského hlediska; naopak mají ideu člověka jako nepřítele země, a proto jeho přítomnost je nutno omezit: kvantitativně (kontrola porodnosti především v chudých oblastech) a také kvalitativně - brzděním ekonomického růstu až k tzv. „šťastnému úbytku“). Tito všichni jsou nosnými sloupy globální ambientální politiky již od 90. let minulého století a tvoří kulturní zázemí dohod o klimatických změnách.
Tedy jestliže první Den Země znamenal splynutí různých „eugenických“ proudů, 50. Den Země s oslavami encykliky Laudato Si' a nadšenou účastí Vatikánu znamená nové historické spojení: mezi tímto globálním hnutím a Svatým stolcem, který býval jedinou silou, která se na přechodu mezi XX. a XXI. stoletím stavěla proti těmto hnutím, na obranu lidské důstojnosti. Nyní bylo všechno toto myšlení homologováno. Církev byla fakticky vydána moci tohoto světa.
Riccardo CasciolliNuova Bussola Quotidiana
