Čtvrtá neděle adventní
Nastal čas, kdy se proroctví naplňují. Nacházíme se v padesátém roce vlády císaře Tiberia, Pontius Pilát panuje v Judsku, Herodes v Galileji, Anáš a Kaifáš jsou nejvyššími veleknězi. Velké události dějin spásy se uskutečňují v přesném datu, ale mají platnost univerzální. .,Na břehu Jordánu hlásá Jan: Připravte cestu Páně, všichni lidé uzří Boží spásu.
Izaiášovo proroctví o Panně, která přivede na svět Emanuela ( communio) připomíná tajemství rezervované Panně Marii v událostech, které promění náš život.
Antifona k obětování vyjadřuje hold církve stejnými slovy, jak to učinili archanděl Gabriel a Alžběta, když se naplňovalo tajemství vtělení. Jan Křtitel nám připomíná potřebu pokání a obrácení.
Čtvrtá neděle adventní je ohlasem noční kvatembrové vigilie. Po zrušení noční bohoslužby musel být pro ni sestaven mešní text. Vystupují v ní naposled oba hlasatelé příchodu Páně: Izaiáš a Předchůdce. Dvakrát se před naším zrakem objeví Panna a Matka: před obětováním a po přijímání.
Introit opakuje známou prosbu: Rosu dejte nebesa a oblaky dštěte Spravedlivého, otevři se země a vypuč Spasitele (Iz 45,81) Je to horoucí touha po příchodu Krista, velká modlitba naděje. Boží Moc, Láska a Moudrost, která dala vznik světu, přichází, aby padlé lidstvo opět pozvedla.
Orace tuto myšlenku dále rozvíjí: Pane, vzbuď svou moc a přijď, přispěj nám velikou silou, aby pro tvé shovívavé slitování tvá milost uspíšila to, co naše hříchy zdržují.
Epištola je převzata z kvatembrové soboty (1 Kor 4, 1 – 5) Nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který nejen osvítí všechny věci v temnosti, ale uvede najevo záměry srdcí. Pak se každému dostane od Boha chvály.
Poslední adventní výzvy zaznějí v evangeliu. Pevný historický styl dává Lukášovu evangeliu charakter slavnostního dějinného dokumentu. Zaznívají zde proroctví, která mlčela více než 4 staletí. K Eliášovi a Izaiášovi se připojuje Jan, aby k jejich slovům dodal pronikavou výzvu k pokání. Káže nejen slovem, ale celým svým poustevnickým životem. Není vázán k nikomu a k ničemu, jen k Pánu, kterého ohlašuje. Zavádí nový obřad, křest pokání, jako viditelné znamení obrácení. Z celé jeho bytosti promlouvá Bůh.
Připomínka Panny Marie (offertorium a communio) vyjadřuje těsné pouto Matky Boží k oběti přinášené na oltářích. Skrze ni máme k dispozici tento nejvzácnější poklad.
