"Černá labuť " 2020?
24.3.2020
Roberto de Mattei
Černá labuť (Cygnus atratus) je vzácný pták původem z Austrálie a své jméno má podle svého peří. Nassim Nicolas Taleb, finanční analytik, bývalý činitel Wall Streetu, ve své knize Černá labuť (The Black Swan: The Impact of the Highly Improbable, Random House, New York 2007), použil tuto metaforu, aby vyložil existenci nečekaných a katastrofických událostí, které mohou ochromit společenský život.
Koronavirus je černou labutí 2020, píše Mata Dassù z Aspen Institutu, když vysvětluje epidemii, která přivádí do krize ekonomickou aktivitu národů Západu a demonstruje křehkost globálních produktivních řetězců, kdy selhání jednoho článku má systémový dopad (Aspenia, 88 (2020), p. 9). »Nastupuje druhá pandemie - píše Federico Rampini v Repubblica 22. 3. Je třeba léčit také tuto. Jmenuje se Velká Deprese a počet obětí bude paralelní k počtu obětí viru. V Americe nikdo nepoužívá termín recese, protože je příliš uhlazený«.
Propojená ekonomie světa se projevuje jako ošidná a dopad koronaviru není jen ekonomický a sanitární, ale také ideologický a náboženský. Utopie globalizace, která do září 2019 zdánlivě triumfovala, utrpí bezprostřední debakl. 12. září pozval papež František hlavní náboženské lídry a mezinárodní exponenty ekonomického, politického a kulturního světa na slavnostní událost do Vatikánu 14. května 2020: Globální smlouva o výchově. Ve stejné dny prorokyně hluboké ekologie Greta Thunbergová přijela do New Yorku na Climate Change Summit 2019, a tam jí a dalším účastníkům sumitu poslal papež František o vigilii amazonské synody video-poselství, aby dal najevo plný souzvuk globálních záležitostí.
21. ledna 2020 se papež obrátil s poselstvím na Klause Schvaba, výkonného prezidenta World Economic Forum (WEF) v Davosu a zdůraznil důležitost integrální ekonomie, která se týká komplexnosti a propojenosti našeho společného domu. Ale tajemný virus již začal zasazovat této společné vesnici smrtelnou ránu.
Pár měsíců nato se nacházíme v absolutně nevídané situaci. Greta je zapomenuta, amazonská synoda ztroskotala a světoví lídři projevují svou neschopnost řešit nastávající nouzi. Global Kompakt se sesypal. Náměstí Svatého Petra, duchovní centrum světa, je prázdné. Církevní autority se uniformují, a někdy samy předcházejí restriktivní dekrety civilních autorit, které zakazují mše a náboženské obřady všeho druhu. Jako symbolická a paradoxní situace nastupuje uzavření svatyně v Lurdech, místu par excelence pro fyzické i duchovní uzdravení, které zavírá své brány z obavy, aby někdo neonemocněl, když prosí Boha za uzdravení. Nový manévr? Nenacházíme se snad tváří v tvář totalitní moci, která omezuje svobodu občanů a pronásleduje křesťany?
Je to neobvyklé pronásledování, ve kterém schází jakákoliv forma hrdinného odporu až k mučednictví ze strany pronásledovaných, na rozdíl od toho, co se dělo za všech pronásledování v dějinách. Ve skutečnosti by se nemělo mluvit o pronásledování protikřesťanském, ale o sebepronásledování ze strany lidí církve, kteří zavírají kostely a ruší mše a vystupují jako poslední článek řetězu sebedemolice započaté v šedesátých letech minulého století na 2. vatikánském koncilu. A bohužel, až na ojedinělé výjimky také tradiční klérus zavírá své domy a zdá se, že se stal též obětí sebepronásledování.
Je dojemným projevem velkodušnosti, když z 8000 italských lékařů jich 300 odpovědělo na výzvu o dobrovolníky do nemocnic v Lombardii. Jak poučná by byla výzva kněžím od předsedy italské biskupské konference, aby nikdy nechyběli věřícím ve službě svatými svátostmi v kostelích, domech, v nemocnicích. Mnozí zvou k modlitbám, ale kdo připomíná možnost, že se nacházíme na začátku velkého trestu? A přece, taková je předpověď, kterou mnozí připomínali při stoletém výročí Fatimy.
5. března kardinál Antonio Augusto dos Santos Marti, biskup ve Fatimě, obnovil obřad zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie pro celý iberský poloostrov. Je to úkon jistě záslužný, ale Madona žádá o něco více: o zasvěcení Ruska, které má vykonat papež v jednotě se všemi biskupy světa. A na tento úkon, dosud čekají všichni, než bude příliš pozdě.
Ve Fatimě Madona oznámila, že jestliže se svět neobrátí, mnoho národů bude zničeno. Které jsou to národy? A jaký bude způsob tohoto zničení? To co je jisté, je to, že hlavní trest nebude zničení těl, ale temnota duší. V Písmu svatém čteme, že potrestán bude každý tím způsobem, jakým hřeší (Moudr. 11,16). Totéž smýšlení pohanskými ústy Seneky připomíná, že trest za delikt je delikt sám (della fortuna II, kap 3).
Trest začíná v okamžiku, kdy je smazána idea Boha spravedlivého, který odplácí, abychom se místo toho svěřili obrazu Boha, který, jak řekl papež František, nepřipouští tragédie, aby trestal hříchy (Angelus 28. 2. 2020). » Kolikrát si myslíme, že Bůh je dobrý a i my jsme dobří, a že nás trestá, když jsme zlí. Tak tomu není, zdůraznil František při vánoční mši 25. prosince.
Ale i „dobrý papež“ Jan XXIII. připomíná, že »člověk, který zasévá hřích, sklízí trest. Trest je Boží odpověď hříšným lidem«, proto nám Ježíš říká, abychom prchali před hříchem, hlavní příčinou velkých trestů (Radiové poselství 28. prosince 1958).
Odsunout ideu trestu neznamená vyhnout se mu. Trest je důsledek hříchu a jen zkroušenost a pokání za vlastní hříchy může odvrátit trest, který hříchy s sebou nevyhnutelně přinášejí, protože narušily řád všehomíra. Když jsou hříchy kolektivní, jsou kolektivní i tresty. Jak se divit smrti, která dolehne na národ, když vlády se poskvrňují vražednými zákony, jako jsou potraty a i během epidemie toto krveprolití pokračuje a má přednostní cestu, jako ve Velké Británii, kde jsou povoleny potraty i přímo v domě, jen by se toto řeznictví nepřerušilo ani za koronaviru. A když místo těl jsou postiženy duše, není divu, že ztráta víry je trest pro odpovědné? Odmítat spatřovat za velkými dějinnými katastrofami Boží ruku je symptomem naprosté ztráty víry.
Kolektivní trest přikvačí náhle jako černá labuť, která se znenadání objeví na vodách. Takový pohled nás vyvádí z rovnováhy, neumíme si vysvětlit, odkud se bere a co znamená. Člověk je schopen předvídat „černé labutě“, které den ze dne rozvracejí jeho život. Ale tyto události nejsou plodem náhody, jak se domnívá pán Tablet a všichni ti, kteří analyzují lidské události z lidské a světské perspektivy; nesmíme zapomínat, že žádná náhoda neexistuje, ale vždy je podrobena Boží vůli. Od Boha všechno závisí a k Bohu všechno směřuje. On je jediný, komu nikdo nemůže překazit záměry, cokoliv rozhodne Jeho vůle, to se stane (Job 23,13).
Roberto de Mattei - Corrispondenza Romana
