Biskup v zemi bez Boha, kde ticho šíří evangelium
Stockholmský biskup Anders Arborelius, první kardinál v dějinách země, se narodil jako luterán, ale zvolil si katolicismus. Vysvětluje, co to znamená žít v zemi, kde je katolíků všeho všudy 2%: Žijeme dnes ve velmi rušném světě. To současně znamená, že mnozí zatouží také po tichu: nevěřící přicházejí do klášterů, aby se zbavili moderního ruchu. A to je příležitost k evangelizaci.
Od XVII. do XIX. století švédští konvertité ke katolicismu riskovali ztrátu majetku, exil nebo i trest smrti. V 50. letech minulého století bylo ve Švédsku katolíků sotva 5 000. Dnes je jich naopak 110 000. Tato skandinávská země uznávala až do roku 2017 luteránství jako státní náboženství; dnes svého má představitele i v kardinálském sboru církve: ve čtvrté konzistoři svého pontifikátu jmenoval František kardinálem a stockholmským biskupem Anderse Arborelia.
Tento první švédský kardinál se narodil jako luterán a jako dvacetiletý konvertoval ke katolicismu. Díky vitalitě, kterou projevila v posledních letech malá katolická komunita, začala se o ni zajímat švédská veřejnost. Nějakou dobu neviditelná projevila se zajímavým růstem a její účast na svátostech je zřetelně vyšší než je zde zvykem. 90% švédské populace prohlašuje, že nemá zájem o žádné náboženské obřady. Dlouhá identifikace mezi církví a státem vedla před lety k sekularizaci a v té době tato země dala Evropě jako patronku svatou Brigitu.
Co to znamená být katolíkem v tak sekularizovaném světě?
Eminence, katolíci představují v desetimilionové populaci sotva 2 %, ale jsou ve stádiu růstu. Může tato „kreativní menšina“ být modelem, který navrhl svého času kardinál Ratzinger pro sekularizovanou Evropu?
Jako malá menšina ve Švédsku musí katolíci přijmout jako skutečnost, že nemohou zatím podstatně změnit situaci. Ale když přijmou to, že jsou malým a pokorným stádem, které se snaží kráčet ve stopách Beránka v sekularizovaném prostředí, je zde řada možností, jak se stát menšinou kreativní. Během krize způsobené koronavirem určitý počet osob si uvědomil meze kultury konzumismu a stal se otevřenější pro náboženské a duchovní otázky. Většina švédských katolíků má svůj původ v zahraničí a v tomto historickém období můžeme podávat svědectví, že je možno vytvářet společenství osob různého ražení. Je to možnost projevit se jako aktivní a kreativní menšina v současné švédské společnosti, ale musíme být bdělí a aktivní.
V naší zemi se dlouho uplatňovala politika neplodnosti. Tato mentalita je dosti zakořeněna a ovlivňuje legislativu a kulturu. Mohou katolíci přispět k překonání těchto tendencí švédské společnosti?
Je pravda, že ve Švédsku existuje tradice, která tíhne k přehlížení určitých skupin osob a dokonce jim odpírá právo na život. Mnoho dětí s Down syndromem nebo jiným poškozením je postiženo potratem. Potrat je pokládán za lidské právo. Porodníci, kteří odmítají provádět potrat, ztrácejí právo na výkon povolání. Katolická církev a některé skupiny evangelíků se snaží bojovat proti potratům, ale nedopřává se jim sluchu.
Narodil jste se ve Švýcarsku švédským rodičům a byl jste pokřtěn jako luterán. Pak jste vyrůstal ve Švédsku, protestantské zemi, která se vydala cestou sekularizace. Zdálo by se, že zde není šance na konverzi ke katolicismu, a přece k tomu došlo.
Narodil jsem se ve Švýcarsku švédským rodičům, a to v katolické klinice Sv. Anny v Sorengo. Již jako dítě jsme měl kontakty se sestrami sv. Brigity v Luganu. Tak již v raném dětství jsem se setkal s vlivem katolíků. Přijal jsme křest a biřmování v luterské církvi ve Švédsku, ale v dětství a mládí jsem nikdy nebyl nábožensky příliš aktivní.Jednou mě náhodou naučili některé modlitby. Když jsem po gymnáziu začal studovat moderní jazyky na univerzitě v Lundu, absolvoval jsem také kurs o katolické víře v Malmö. Po roce a půl roce jsem byl přijat do katolické církve. Byla to doba pomalého odhalovaní katolické pravdy, velmi pokojná a nijak dramatická.
Rozhodl jste se stát karmelitánem. Je pravdou, že Temná noc duše sv. Jana z Kříže je skutečně hluboce účinná četba k probuzení řeholního povolání v jedné z nejvíce sekularizovaných zemí?
Báseň sv. Jana z Kříže Temná noc duše přeložil známý švédský básník Hjalmar Gullberg mnohem dříve, než do Švédska přišli karmelitáni. Svým způsobem tyto básně jsou velmi blízké mentalitě a temperamentu Švédů. Říká se, že Švédi jsou velmi sekularizovaní, ale není zde ještě mnoho přesvědčených ateistů. V kostelích na obřadech je málo lidí, ale mnozí mají otevřený postoj k tajemství přírody a stvoření. Žijeme v temnotě po velkou část roku a básně sv. Jana z Kříže jsou blízké zkušenosti mnoha lidí ve Švédsku, kteří spatřují stopy Boha skrytého a nepoznaného ve stvoření.
Svatá Maria Alžběta Hesselblad, kterou kanonizoval papež František, se narodila jako luteránka a nikdy nepřišla do styku s růžencem dříve než s katolicismem. Je možno mluvit o Vašem osobním odhalení růžence?
Již jako dítěti mi jedna sestra darovala růženec. Líbil se mi, ale nevěděl jsem, co s ním. Obyčejně je k tomu třeba čas, aby konvertita objevil milost růžence. Totéž se stalo mně. Když jsem vstoupil na Karmel, modlili jsme se vždy po večeři jeden desátek, a tak jsem se postupem času se svatým růžencem začal sbližovat, ale často jsem se ho modlil osobitým způsobem. Třeba dodnes dávám přednost modlit se Zdrávas Maria anglicky a ne švédsky.
Karmelitánská spiritualita se živí samotou a mlčením, i uprostřed hlučného prostředí. Proč může mlčení pomáhat křesťanům, jak přežít i ve světské společnosti?
Dnes i žijeme ve velmi hlučném světě. Mnozí chtějí něco poslouchat i při chůzi, nebo když jedou autobusem či metrem. Ale současně by chtěli také ticho a samotu. Je k tomu třeba času, abychom se naučili naslouchat tichému hlasu tichého Boha. Ale i v našem světském klimatu ve Švédsku se stávají chvíle ticha stále vzácnějšími. A nevěřící přicházejí do klášterů a do rekolekčních domů, aby se zbavili všeho hluku moderní společnosti. A to je příležitost k evangelizaci.
Nicolo Spuntoni, Nuova Bussola Quotidiana
